Venkovní teploty pomalu klesaly a nezadržitelně se blížil konec roku. Pro většinu lidí toto znamená trávit čas v teple domova pod peřinou nebo u krbu. Ale my to tak nemáme. Naše srdce nás táhne do pochmurného počasí za nejistou vidinou trofejního úlovku v síti našich podběráků. S kamarádem Honzou jsme měli naplánovanou zahraniční výpravu, která se bohužel kvůli jeho pracovnímu vytížení nemohla realizovat. Já to měl letos hodně podobné a na ryby jsem se dostal pouze jednou na několik dní z jara. Nemohl jsem se smířit s myšlenkou, že by to byl jediný letošní výjezd.
Byl konec listopadu a já měl namířeno za kamarádem Radkem do jeho nové kaprařské speciálky. Slovo dalo slovo a s plácnutím utvrzujeme termín naší výpravy. Cílem byla hodně diskutovaná chorvatská voda ležící u města Zaprešič. Na dané lokalitě jsme již oba rybařili, takže jsme měli jasný obrázek, čím se vybavit a kde stavět bivaky. Pár dní na stuff check a konečně jedu završit sezónu. Je pátého prosince a já to liskám po dálnici k Radkovi, kde pak na mě přes zeď blafe hlava stokilového Alexe. T5 narvaný k prasknutí, nic jsme nepodcenili. Skáčeme do kabiny, kde se již tradičně několik let houpe vůně bez vůně ve tvaru kapříka a konečně VYRÁŽÍME.
Cesta absolutně bez problémů. Dalo se čekat, že za současné situace v Evropě to budou trochu hrotit na hranicích. Opak byl pravdou, ale tím líp pro nás. Je mlhavá noc a my přijíždíme ke břehům jezera. Objíždíme dokola, abychom zjistili volná místa. Voda na pár výjimek prázdná, tak není problém s volbou. Když ale sejdeme dolů a svítíme čelovkami, optimismus rychle opadl. Hladina je více než metr pod loňskou ryskou a to už tehdy byla nízko. Přehodnocujeme situaci a po společné domluvě se shodujeme na hlubších partiích revíru. Vracíme se do kabiny, rozbalujeme spacáky a dáváme si 4 hodiny spánku, než se dostaví správce. Zvoní budík, polámaní otvíráme oči a přejíždíme k zázemí. Za pár minut se objevuje marshall. Oba si nás pamatuje z minula tak se přátelsky zdravíme. Když jsem se zeptal, jak je to poslední dobou s úlovky, ušklíbl se jak nikdy předtím. Prý se strašně dlouho nevytáhla ryba. To pro nás nebyla dobrá zpráva, ale co, my se s tím poperem. Natěšení odcházíme a přejíždíme na naše místo. Vybrali jsme flek u ostrova, na kterém jsme ani jeden nechytali. Byl však na strategicky dobré pozici a co je hlavní, oběma nám něco říkalo „Tady!"
Jako první do vody letěly markerové udice. Hloubky se pohybovaly mezi 5-8 metry. Dno před námi vypadalo relativně čisté. Radek mi dal na výběr, ať si zvolím stranu. Vzal jsem hlubší, tedy pravou. Umístili jsme udice, naspombili krmení a stavíme tábor. Přichází za námi místní kaprař, náš kamarád Dominic. Dozvídáme se nemilou zprávu. Za pět dní na jezeře začínají rybářské závody. Startovní listina je již bohužel plná, takže se nemůžeme účastnit. Rozhodli jsme se zůstat a v průběhu vyhodnotíme co dál. Dokončujeme výstavbu tábora a na úspěšný lov plním baňky. První várka směřuje tradičně do vody jako úplatek pro vodníka. Slunce zapadá a mě přichází premiérová jízda na nové Flajzary. Ve vteřině u stojanu. Jakmile ale zvedám prut, kontakt je pryč. Zklamaně smotávám montáž. Kombinovaný návazec upálený chirurgickým řezem přímo nad háčkem. S tím se bohužel nedá moc dělat a silnější materiály nemám v zimním období a při slabé aktivitě kaprů v oblibě. Co je ale důležité – udělali jsme záběr. Z penálu beru připravenou montáž a měním na gizmo obratlíku. Zajistím antitanglem a sestava letí zpět k ostrovu. První noci se další aktivity nedočkáme.
Máme druhé ráno výpravy. Stahuji všechny pruty a kontroluji montáže. Přebíjím koule a posílám sestavy na stejná místa. Dokrmuji směsí boilies, řepky a peletek. Spomby mlátí o hladinu, a to láká z ostrova ke snídani hejna lysek. Tyto černé bestie byly schopné se potopit až na dno a luxovat tam kaprům servírovanou hostinu. Jediný způsob jak se jich zbavit byl na další prut navázat těžké olovo, ze kterého měly očividně strach a po pár hodech se poslušně točily zpět na ostrov. Radek své pruty nepřemisťoval a věřil hodům z předchozího dne. Přichází pátá hodina a s ní setmění. Ukázalo se, že veškerá aktivita kaprů byla až do konce výpravy mezi 17-21 hodinou. Dostávám druhou jízdu, kterou proměňuji v nízkého lysce s váhou lehce nad 11kg. Po půl roce držím kapra, paráda! Fotka na památku a už pomalu mává. Radek zneklidněl, jestli montáže přece jen nepřehodit, když jsem měl dva záběry. Ale vydržel a dobře udělal. Sedíme před bivaky a s lahvemi vína si užíváme tajemnou atmosféru zimní kaprařiny. Přichází jednadvacátá hodina a rozkvílel se Radkův hlásič. Ptám se: „Jaký je?" Odpověď: „Malý." V tomto duchu to po záběru pokračovalo až do konce výpravy. Jak se kapři postupně blížili ke břehu, tak značně s každým metrem těžkli. Pomalý tupý tah s občasným cvaknutím cívky malou rybu rozhodně nesignalizoval. Pozvolna jej navádí ke břehu. Napoprvé podebírám. „Zase malý." Zapínám čelovku a po pohledu do podběráku nadšeně jásám: „Ty vole tak ten malý není!" V síti leží neskutečně vysoké a široké zvíře. Oba máme šílenou radost a plácáme se jako blázni. Společně jej odnášíme k trojnožce a ve vážícím saku zavěšujeme na Reubena. Ten se po odvážení zastavil na hodnotě 28.30kg!!! Parááááda! Máme radost jak malí kluci. Ryba, ve kterou jsme vzhledem k podmínkám ani nedoufali, se najednou pod námi rozvalovala v kolíbce. Pár fotek, krátké video z pouštění a zmizel ve svém živlu.
Je třetí ráno výpravy. Jako každý den za námi jezdí marshall a ptá se, co se chytlo. Když jsme mu to řekli, nevěřil, protože nikdo další na jezeře žádného kapra nechytil. Na důkaz jsme tedy ukázali fotky. Takto to pokračovalo každé ráno. Pochválil nás, pogratuloval a zase se na 24h vypařil. Přes den klasika – spomby, jídlo, spomby, časopisy, filmy, spomby a těsně před setměním přehodit pruty. V 19:45 dostávám třetí záběr, na jehož konci krásný lysec 13.8kg. Necelou hodinu po mě se Radkovi rozjel prostřední prut. Zbytečné se rozepisovat. Stejný scénář -„Malý"... 5 minut na to se v podběráku válí lysec 22.10kg. Šílenost! Dva záběry a dvě ryby přes 20kg. A Jaké! Během chorvatské výpravy vytáhl ještě jeden kus okolo 5kg, což mu trochu srazilo průměr, ale koho by to štvalo?! Fotíme, točíme, pouštíme a hlavně slavíme. Dojatý lovec mě povzbuzoval, že si určitě taky chytnu rybu, pro kterou jsem přijel. Svým místům jsem věřil a něco mi říkalo, že to už musí přijít.
Je tady další den a další tma. V 18:20 dostávám čtvrtý záběr také na prostřední prut. Čtvrté záběry se na této zahraniční dvojvýpravě staly pro mě magickými, k tomu se ale vrátím později. Zdolávání klasika „Malý". Jenže pomalé hrnutí a bez jediného cuknutí hlavou. Když se před námi vyvalil na hladině a já uviděl to krásné zbarvení a velké zlaté šupiny na ocase, vyšlo ze mě jen: „Oooooooo!" Napoprvé podebráno, přenášíme do kolébky a já šťastný s další krásnou dvacinou. Rauben hlásí 23.30kg a já křičím na jezero. Letos jsem investoval nemalou částku do výbavy a tato ryba byla pro mě dovršením radosti. Pusa na rozloučenou a blejskal zlatými šupinami domů. Prut jsem vyslal zpět a nějaká slivovice byla na místě. Po dvou hodinách na stejný klacek pátý strike. Krásně široký „tulo" s hrbem o váze 18.90kg. Prostě parádní noc.
Je tady páté ráno - poslední před začátkem závodu. Ze startovní listiny se bohužel žádné místo neuvolnilo a my se museli rozhodnout. Naše místo bylo dobře rozjeté.Po celou dobu výpravy všichni ostatní rybáři bez výjimky dýmili, o čemž nás informoval každé ráno hlavou kroutící marshall. Čekat tři dny byla hloupost. Zvažovali jsme přesun na nedaleké soukromé jezero, ale z fotek mě příliš nelákalo. Daleko lákavější bylo jezero v jiném státě, kam se chystal kamarád Vlastík. Revír vypadal z fotografií i videí zajímavě, navíc kluci už tam byli a chytili nádherné ryby. Nemalou roli také hrál fakt, že v tomto státě jsem nikdy nechytal a měl jsem chuť poměřit síly s nějakým z šupinatých obrů, kteří v této vodě plavou. Když nám během dne Vlasťa volal, že je na místě a drží dva velké fleky, bylo rozhodnuto.
Je páteční noc a my po celodenním balení vyrážíme za Vlastou. Cestu nám zpříjemňuje hodně hustá mlha a první problém na hranicích. Nedůvěřivý policista se rozhodl nás potrápit. Nařídil vypnout motor, prolezl celou kabinu, nechal si otevřít nákladový prostor a hodně to smrdělo, že půjde ven veškeré vybavení. Vypadal hodně odhodlaně a proto, když se objevil jeho kolega, tak jsem neváhal a začal s ním mluvit anglicky, kam a odkud jedeme a samozřejmě doložit důkazy a to fotky kaprů, které jsme chytili v Chorvatsku. To naštěstí zabralo a my po půl hodině proklouzli. K jezeru přijíždíme okolo půlnoci. Vlasťa nás přivítal a Radek mi opět nabídl vybrat si místo. Vzal jsem plac cca 30m od kluků, abychom zavřeli větší sektor. Na dané vodě je zakázána vyvážka, ale povoleno z lodě krmit, zdolávat a sondovat echolotem. Rozbalili jsme bivaky, nafoukli lodě, připravili vše na ráno a šli na 4h spát. Svítáním nás víta nádherná scenérie a já ji konečně vidím na vlastní oči z bivaku. Voda plná zátok schovaná v lesích, hrobové ticho, nad hladinou mlhovinový opar a vycházející slunce za protějším břehem. Nejsem žádnej cíťa, ale tohle je prostě žrádlo. Skáčeme do člunů a hledáme zajímavosti dna našich sektorů. Našel jsem dvě tvrdá plata s hloubkou 6.5m v odhozové vzdálenosti odhadem přes 100m. Umísťuji bójky, krmím a jedu spokojeně na břeh. Ke každé posílám jednu montáž a jdu za klukama. Tihle banditi v rr mikinách ke mě chodili pravidelně, jak rádi říkali „vyčistit si zuby" J
První záběry začaly chodit Vlasťovi a byly to menší kusy, co šly do padáku. Pak se dočkal taky Radek a těsně před tmou i já pouštěl svého prvního kapříka. Jednalo se o ryby do 5kg. Všechno padáky. Podobně tomu bylo u mého druhého a třetího záběru. Až již zmiňovaný čtvrtý záběr byl jiný. Je stále první noc této části výpravy a sedíme u ohně na stanovišti u kluků. Najednou se jedním pípnutím ozve můj příposlech. Dvě další pípnutí a brutální jízda. Těžký sprint lesním terénem po kořenech při světle čelovky za modře osvíceným lesem od diody mého hlásiče. Okamžitě rvu prut z rohatinky. Malíčkem přibrzďuji stále se točící cívku long castu. Skáču do člunu a plným kýblem na pětku mastím nad rybu. Kluci mě ze břehu hlasitě podporují, ale skoro je návalem adrenalinu nevnímám. Vzpomněl jsem si na chorvatskou hlášku „malý", ale teď ji použít nešlo. Věděl jsem, že se ve vodě nachází potopené stromy, tak jsem ho celkem drtil. Kapr si valil kolem lodi, a když jsem ho potáhl nahoru, okamžitě zase zabral přímo ke dnu. Takto jsme se přetahovali o sloupec asi 10minut, až se vyčerpaný soupeř položil na hladině 6 metrů od lodě. Namáčím podběrák a pomalu navádím dlouhé šupinaté tělo. Jakmile byl v síti, přejela mě husina. Neskutečná radost. Odhadoval jsem mu kolem metru a váhu okolo dvaceti. Reakce kluků po příjezdu ke břehu byla výstižná: „TY P**OOO" :D Měl jsem šílenou radost, že se mi první noc povedla taková velká ryba. Výjimečně jsme ji změřili a samozřejmě zvážili - 23.35kg na 108cm. Bomba!
Následující den jsme se dozvěděli, že zde místní svaz vypustil 6tun kaprů mezi 40-60cm, což byla bohužel jediná sorta, které jsme se poté dočkali. Ale na konec sezóny to byl solidní kaprodrom.
Tato část výpravy se nesla ve znamení vína, ohně, tahání doslova celých stromů z lesa a cigánského rapu J Radkovy vláčkařské dovednosti nám zařídily vynikající večeři v podobě smaženého candáta a my spokojeně odjeli domů.
A toto byl náš závěr sezóny 2015 - kaprařina dvěma státy.
Lukáš Bena, Radek Řehák, Vlasťa Haupt
.jpg)
.jpg)
.jpg)
